Autor: Christopher Paolini
Přeložila: Olga Staníčková
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 672
Na začátku byl Eragon...
Na konci je Inheritance.
Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace.
Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokáží oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje.
Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alegaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat? V Inheritance, čtvrté a poslední části světoznámé řady Odkaz Dračích jezdců, je konečně vše odhaleno.
Odkaz dračích jezdců je jedna z nejznámějších sérií na světě. Vychází již v 50 zemích světa a bylo prodáno více než 20 000 000 výtisků. Snad každý, kdo má zájem o draky a jiné fantasy, si tuto knihu přečetl nebo ji alespoň zná. Tihle draci jsou totiž všude. Navíc já osobně tuhle sérii už pokládám za klasiku mezi fantasy.
Příběh začíná hezky akčně. Čtenář je vržen do víru bitvy a
vlastně celá první polovina se nese ve stejném duchu - tedy postupování Vardenů
k Uru'beanu a dobývání měst Království. I přesto, jak se kniha na první pohled
tváří, je místy až nudná. Stejně jako v předešlém díle sledujeme příběh
střídavě z různých pohledů. Kniha na mě místy působila až rozpačitě. Autor
nás zahltil zdlouhavými popisy bitev, které jen vyplňují mezery v ději.
Paolini popohání chuť ke čtení ukončováním akčních pasáží v
půli jejich děje.(Za což ho v těch chvílích nenávidím.) A tak se není čemu divit, že stránky ubíhají jedna za druhou
a přesto, že se kniha dá číst velice rychle, dostává čtenář plnou dávku
dramatu, napětí, akce, překvapení, úlevy, bolesti ze ztráty, lásky a porozumění
v uceleném příběhu bez nelogických obratů a nejasností.
„Když se Roran napřímil, jejich oči se střetly a Eragon v bratrancově tváři spatřil záblesk strachu a bezmoci, rychle následovaný odevzdaností, jako by Roran věděl,
že nemá naději dostat se včas do bezpečí.
Roranovi přelétl přes ústa sarkastický úsměv.
A zeď se zřítila.“
Roranovi přelétl přes ústa sarkastický úsměv.
A zeď se zřítila.“
Inheritance je
kniha, kterou si dokáží užít čtenáři skoro všech věkových kategorií. Každý si
tam najde něco, co si oblíbí: skvělé válečné scény, poetické popisy,
odhodlanost a vytrvalost hrdinů nebo Safiřiny pokusy o vtípky.
Úplný závěr série je trochu zdlouhavý ale ve většině i nesmírně povedený. Kniha je rozhodně akčnější a čtivější než předchozí Brisingr.
Po přečtení se může zdát, že hlavní hrdinové dospěli k cíli příliš
rychle, příliš předvídatelně, příliš náhle. Závěrečnému rozuzlení mohlo
být dáno mnohem více prostoru. Ve chvíli zaklapnutí knihy na poslední
stránce má čtenář pocit, jako by nějaký zásadní článek, poslední dílek
ve skládance chyběl. Že Odkaz Dračích jezdců prostě a jednoduše skončí
na tom nejjednodušším principu přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.
Buď jak buď, můžeme být jen zvědaví, co si pro nás Christopher Paolini
přichystá příště. Se spisovatelskou kariérou končit nehodlá a vzhledem
k celkem otevřenému konci Inheritance se dá jen odhadovat, zda se objeví
nějaké další příběhy ze světa Alagaësie. Odkaz Dračích jezdců končí a
končí se ctí. Posledním dílem dokázal, že jeho autor se nejen umí poučit
ze svých chyb, ale že je také umí využít ku prospěchu.
Čas trochu poškádlit ty, kteří stále s přečtením váhají?
Dobrá.
Opravdu si myslíte, že jsou všichni Ra´zakové mrtví?
Knize dávám 10/10 bodů, neboť Christopher Paolini dokázal, že je neuvěřitelný spisovatel.
Na závěr děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzího výtisku.
Na Intheritance se strašně těším! Mám ho tady na poličce jen mi nějak nezbývá čas. Každopádně jsem Paoliniho velký fanda a těším se na jeho další výtvor. :)) Moc hezká recenze :)
OdpovědětVymazat